Na vrchol Kněhyně jsem poprvé vystoupil v  r. 1992, ovšem až v dalším roce jsem ve východním okraji jejího temene  objevil působivou kamennou mohylu. Její tvar a v její přední části v  kameni dobře patrné stopy a obrysy po kdysi vsazené tabulce mi hned  nápadně připomínaly podobný a z kamenů postavený mohutný podstavec  arcibiskupského kříže v nedalekých Podolánkách. To mne svedlo k  domněnce, že tu kdysi na vrcholku mohyly musel stát kříž podobný tomu v  Podolánkách a že ho rovněž nechal postavit nejdéle působící ( v letech  1853 – 1892 ) pastýř olomoucké arcidiecéze kníže arcibiskup Bedřich  Fürstenberg. Tím snáze, že Fürstenberg si z arcibiskupských statků  nejvíce oblíbil hukvaldské panství s beskydskými horami a lesy a osobně k  nim přilnul. Se svojí uzavřenou až samotářskou povahou se nerad  ukazoval na veřejnosti a jeho jedinou velikou vášní byly právě hony na  divokou zvěř. Proto tu často zajížděl a uchyloval se sem z olomouckých  těžkostí a mrzutostí. A kříž v Podolánkách z r. 1860 je jedním z četných  odkazů na jeho pobyty a příchylnost k lidu a honitbám tohoto kraje.  Kněhyni jsem si od té doby z beskydských hor nejvíce oblíbil a nejméně  třikrát ročně jsem se vydával na pěší túru na její vrcholky.

Po  výstupu na návrší hory v pátek 10. října 1997 jsem shledal její mohylu v  ohroženém stavu. Pozastavil jsem se nad tím, že někdo vytáhl zpod ní  několik kamenů a použil je k obložení hned vedle založeného ohniště.  Ovšem tím nejhorším, co mne ještě více sevřelo a pobouřilo, bylo, když  jsem uviděl, že ze zadního úpatí mohyly na skalním výchozu někdo vytrhal  podlouhlé rovné kameny zjevně se záměrem, aby se celá mohyla zhroutila a  ze srázu sesypala dolů…

Své rozhořčení nad tím  jsem mohl okamžitě vyjádřit jen zápisem do vrcholové knihy uložené ve  schránce před mohylou. A protože tenkrát ve mně silně rezonovaly  připravované podklady ke stati o sestře mého pradědečka, Marii  Kolibabeové, jejíž osobní charakter umělecky ztvárnila spisovatelka  Růžena Svobodová do jedné z nejkrásnějších postav svého díla, Maryčky  tanečnice ve stejnojmenné povídce v cyklu příběhů z beskydských hor pod  názvem Černí myslivci, vepsal jsem do knihy tato slova :

„Čím  dál větší stesk se člověka zmocňuje na vrcholcích beskydských hor a  zvláště tady na Kněhyni. Nerad bych idealizoval zašlou dobu dávných  předků a obyvatel těchto hor, ale pociťuji opravdovou lítost nad tím, že  se najdou lidé, kteří bez jakékoliv úcty k místům těchto hor,  oslavených též i v Černých myslivcích Růženy Svobodové, se pokusili  vytržením spodních kamenů zničit tento kamenný podstavec někdejšího  knížecího arcibiskupského kříže ( obdobnému tomu, který dosud stojí v  Podolánkách u cesty k hájence Maryčky tanečnice )… Chmurný den, prudký  vítr žene kolem dokola černé mraky…“

Podepsal jsem se pouze křestním jménem a za ním uvedl své bydliště.

TABÁŠEK, Oldřich : Pomístní názvosloví Frenštátské kotliny. In : Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě podRadhoštěm, 1992, č. 3,

s. 63 : „Kněhyňa ( nikoliv Kněhyně ) s plošinou mezi dvěma vrcholy ( 1256 a 1257 m). Její název je doložen okolo roku 1648. Na nižším z obou vrcholů je zbytek památníku arcibiskupa Theodora Khona, příznivce Pohorské jednoty Radhošť.„

 

Na vrcholu Kněhyně stojí z kamenů postavený památník s připevněnou deskou, která latinsky oznamuje, že na inspekční cestě po hukvaldském panství sem vystoupil olomoucký arcibiskup dr. Kohn.